Vídeň

Průvodce, s nímž se ztratíte rádi

© 2022. Všechna práva vyhrazena.

Strauss, Haydn, Beethoven… a další císařští baviči

Vídeň byla domovem i mnoha významných hudebních skladatelů, muzikusů i géniů, kteří se snažili uplatnit talent u dvora. Jejich hudbu si můžete samozřejmě pustit, ať už jste kdekoli. Ve Vídni jsou pak k vidění jejich domy, osobní věci, hroby… Provozuje je Vídeňské muzeum. A nejsou to jen cíle školních exkurzí, mohou být zajímavým oknem do života a duše umělce třeba i pro individuálního turistu, který měl k hudbě dosud jen povrchní vztah. Všechny expozice jsou vybaveny i akustickými průvodci, které návštěvníka zasvětí do skladatelova díla. W. A. Mozartovi jsme věnovali samostatnou kapitolu a co ti další?

Ludwig van Beethoven

žil ve Vídni od roku 1792 (od svých 22 let) a byl žákem J. Haydna, A. Salieriho, J. G. Albrechtsbergera a J. Schenka. Už od roku 1795 měl potíže se sluchem, trpěl trvalým šelestem a pískáním v uších, a nejpozději roku 1816 zcela ohluchl. Zemřel v roce 1826 pravděpodobně otráven olovem. Při výpravném pohřbu (prý jej provázelo až 20 tisíc lidí) byly jeho ostatky uloženy na hřbitově na předměstí Währing, ale roku 1888 po zřízení Zentralfriedhof (ústředního hřbitova) byly přeneseny. Ve Vídni žil na třech místech. Na adrese Probusgasse 6 v Grinzingu je zřízeno Beethovenovo muzeum. Tzv. Eroicahaus je letní byt na předměstí Oberdöbling, který obýval v roce 1803 a zkomponoval tu své vrcholné dílo, symfonii Eroica. Dílo věnované obdivovanému Napoleonovi, později připsané památce hrdinů. Třetí dům, kde Beethoven střídavě pobýval je tzv. Pasqualatihaus. Dům je zajímavý sám o sobě, protože od roku 1791 nebyl zásadně renovován. Expozice věnovaná Beethovenovi prochází nyní (2017) přestavbou. Pro zajímavost: K největším Beethovenovým podporovatelům patřili Lobkowiczové. V jejich muzeu (Lobkowiczký palác na Pražském hradě) je také vystavena také řada originálních rukopisů vč. Beethovenovy čtvrté a páté symfonie a některé Mistrovy hudební nástroje.

Beethovenův hrob na hřbitově Zentralfriedhof

Beethovenův hrob na hřbitově Zentralfriedhof

Johann Strauss, král valčíku

V trochu jiném žánru se proslavila dynastie Straussů, především otec a syn stejného jména Johann. Johann Strauss starší se narodil roku 1804 ve Vídni a záhy se prosadil jako kapelník a skladatel taneční hudby. Jeho polky a valčíky ovládaly vídeňské, ale i světové sály. S manželkou zplodil 6 dětí, z nichž prvorozený syn Johann zdědil jeho talenty, hudební i obchodní, a svého otce po revolučním roce 1848 na výsluní popularity nahradil. Jejich vztah byl velmi konfliktní a to především proto, že Strauss starší nechtěl, aby syn své muzikální nadání rozvíjel, posléze pak manželku opustil a s milenkou, s níž do konce života žil ve volném svazku, měl ještě dalších 7 dětí. J. Strauss starší zůstal i v revolučních časech vždy na straně císaře. Jeho nejhranější skladbou je pravděpodobně Radetzkého pochod. Johann Strauss mladší (1825-99) po otcově smrti (1849) zdědil jeho orchestr, který sloučil se svým a převzal žezlo krále valčíků („Na krásném modrém Dunaji“) a také operety („Netopýr“, „Cikánský baron“ a 14 dalších). Skládali také oba jeho bratři – Josef a Eduard, i když ten druhý se proslavil spíš tím, že jednou v afektu spálil celý Straussovský hudební archiv.

Joseph Haydn

Do Vídně přišel jako šestiletý (v r. 1738) s poručníkem proto, aby tu rozvíjel svůj od mala nápadný hudební talent. Hned od začátku zpíval v kostelním sboru u sv. Štěpána, v rané dospělosti jej zaměstnal knížecí rod Esterházy jako skladatele a vedoucího orchestru. Později, již jako zámožný, žil ve vlastním domě, kde je nyní v režii Vídeňského muzea provozována tematická expozice Haydnhaus. Joseph Haydn si velmi rozuměl s W. A. Mozartem, který ho oslovoval „Papá Haydn“ a v intervalu dvou let pro něho složil šest kvartetů, jež mu daroval včetně práv. Zemřel r. 1809 a byl původně pohřben ve Vídni, nicméně Esterházyové, v jejichž službách byl Haydn 40 let, nechali ostatky v roce 1820 převézt do mauzolea v Eisenstadtu. S tím je spojený morbidní příběh. Při otevření rakve se zjistilo, že skladatel byl pohřben bez hlavy. Esterházyové nasadili všechny síly, aby jednak zjistili, kdo se hanobení ostatků dopustil a pak aby získali hlavu (lebku) zpět. Ukázalo se, že za vším je obskurní pseudovědecký spolek sbírající lebky mimořádných lidí ve snaze přijít na kloub genialitě. Ovšem spojit lebku s tělem se podařilo až v roce 1954. Celý komplikovaný příběh Haydnovy hlavy je popsán v několika literárních dílech.

Franz Schubert

Narodil se ve Vídni v roce 1797 a za svůj krátký život napsal přes 1000 skladeb a písní. Zemřel v 31 letech na následky syfylis. Ve Vídni můžete navštívit jeho rodný dům a byt jeho bratra, kde zemřel. V rodném domě žil prvních 4 a půl roku svého života, v bytě poslední dva měsíce. Mezitím pobýval jako pravý bohém porůznu u přátel a dobrodinců, kteří mu poskytovali útulek po divokých večírcích.

Rodný dům

Byt