Vídeňská Albertina

Albertina je palác v centru města, který navazuje na Hofburg a přes náměstí Albertinaplatz sousedí s budovou Staatsoper. Říká se tak nejen budově, ale i umělecké sbírce, která je zde deponovaná.

Albertina
Albertina

Postavili si ho jako svou rezidenci privilegovaná dcera Marie Terezie Marie Kristina se svým manželem Albertem, vévodou Sasko-Těšínským. Tento milovník umění pak začal roku 1776 shromažďovat umělecká díla, která dnes tvoří gró jedné z největších a nejcennějších světových grafických sbírek. Přestože je mezi 50 tisíci kresbami a akvarely a téměř 900 tisíci tisky obtížné najít to jediné a nejvzácnější dílo, stala se jakousi vlajkovou lodí Albertiny akvarelová kresba Albrechta Dürera Mladý zajíc. Neuvěřitelně realistické zobrazení zvířete vzbuzovalo údiv už od doby svého vzniku (1502). Dnes je jakýmsi leitmotivem a můžete se s ním setkat v mnoha dalších podobách. Prodávají se jeho reprodukce a v létě 2017 byla socha velkého růžového zajíce umístěná před vchodem do Albertiny jako upoutávka a uvnitř galerie si můžete plastového zajíčka koupit jako suvenýr, nebo hledat barevné zajíce po galerii, je to prostě marketingová hra.

V Albertině můžete shlédnout jednak stálou expozici a pak vždy několik tematických výstav obměňovaných sezonně.

Stálá výstava nese název „Od Moneta k Picassovi“ (Monet bis Picasso) a představuje mistrovská díla světové moderny. Díla jsou z odkazu Herberta a Rity Batlinerových. Největší pozornost vzbuzují francouzští impresionisté: Monetovo „Jezírko s lekníny“, Degasovy „Tanečnice“, dále díla Marca Chagalla, Pabla Picassa, nebo Maxe Ernsta. Obrazy jsou dostatečně známé a sbírka je tak zajímavá i pro laiky. Doporučuji.

Palác Albertina je překrásný i sám o sobě. 21 nově zrekonstruovaných místností v prvním patře zdobí tzv. albertinské zlato. To je speciální slitina zlata, stříbra a mědi a v rokokových a empírových interiérech se s ním nešetřilo. Všimnete si i umně vyskládaných parketových podlah. Interiéry bez nadsázky zámecké.

V současnosti probíhají v Albertině tyto výstavy:

Munch Chagall Pisasso. Betlinerova sbírka
Obrazy jedné z nejdůležitějších sbírek klasické modernistické malby.

**Helen Levittová
**Ikonické fotografie pouličního života v New Yorku 30. let minulého století.
do 27. 1. 2019

Warhol bis Richter
Výstava představuje 70 děl Anselma Kiefra, Gerharda Richtera, Gottfrieda Helnweina, Alexe Katze, Marii Lassnig a Andyho Warhola.
do 27. 3. 2019

Niko Pirosmani
Gruzínský malíř (1862 – 1918), autodidakt, zobrazoval zvířata a strašidelné výjevy s mýtickým podtextem.
do 27. 1. 2019

**Claude Monet
**Retrospektivní výstava více než 100 obrazů zapůjčených od cca 40 sběratelů.
Potrvá do 6. 1. 2019.

Vstupné platí do všech prostor paláce a na všechny výstavy.

Albert, vévoda Sasko-Těšínský a jeho dvě velké lásky: Marie Kristina a umění

A nakonec pro milovníky příběhů a historie pár slov o Albertovi, po němž sbírka i palác nesou jméno, a jeho milované Marii Kristině, protěžované dceři Marie Terezie, která jediná se nestala předmětem sňatkové politiky své matky a prožila tak život v lásce. Nicméně přes všechnu matčinu protekci zažila i spoustu bolesti a strastí, kterým se na konci 18. století nebylo možné vyhnout ani pokud byl člověk přebohatá dcera rakouského císaře.

Albert byl mladším synem polského krále a saského kurfiřta Augusta III. a po matce habsburského původu. V roce 1760 se přijel jako důstojník jezdectva uvést ke dvoru a mezi ním a tehdy 18letou arcivévodkyní přeskočila pověstná jiskra. Sňatek ale nebyl žádnou samozřejmostí. Císař František I. vybral dceři jiného ženicha a ačkoli měla matku na své straně, plán na tuto svatbu padl až s nečekanou smrtí císaře roku 1765. Marie Terezie poté jmenovala Alberta polním maršálem a místodržícím v Uhrách, se sídlem v tehdy hlavním městě Prešpurku (dnes Bratislavě). Tam také po svatbě (1766) mladý pár žil. Marie Kristina zde porodila své první dítě, dceru, která však vzápětí zemřela. Kristina dostala horečku omladnic a nikdy pak už děti neměla. Vzápětí po nevydařeném porodu onemocněl Albert neštovicemi, které v té době zabíjely až 60 % nakažených. Albertovi se naštěstí podařilo nemoc překonat.

Marie Kristina a Albert dostali do manželství obrovské věno v podobě mnoha panství a statků a sto tisíc ve zlatě. Přestože to bylo důvodem značné závisti a nevole, kterou Kristině projevovali sourozenci ještě dlouhá léta po svatbě, je potřeba poctivě říci, že manželé zacházeli se svými statky nanejvýš zodpovědně, rozumným hospodařením své jmění násobili a cílevědomě vynakládali prostředky na podporu kulturních hodnot. Albert vyrůstal na drážďanském dvoře obklopen uměním, rozuměl mu, měl vkus, cit a hlavně touhu umělecká díla vlastnit a umělce podporovat. A v Kristině měl oporu.

Už v Prešpurku začal plánovitě nakupovat kresby a mědirytiny.
Postavení Alberta a Kristiny se skokem zhoršilo v roce 1780 po smrti Marie Terezie. Josef II. dal jasně najevo, že s jejich privilegii je konec a jmenoval je místodržiteli v rakouském Nizozemí, dnešní Belgii. Tam si dvojice vystavěla jihovýchodně od Bruselu velkolepý zámek Laeken, který dodnes obývá belgická královská rodina.
Sociální nepokoje a revoluční nálady probublávající až k panovníkům vyháněly co pár let manžele z Laekenu zpět do Vídně. K definitivnímu opuštění Belgie došlo r. 1792 po prohrané bitvě s Francií, v níž poražené rakouské jednotky vedl Albert. Všechny cenné sbírky grafiky, obrazy, vzácné knihy, historický nábytek a další majetek byl naložen na tři lodě směr Hamburk. Jedna z lodí se však potopila za bouře v kanále La Manche. S touto ztrátou se Albert nikdy nevyrovnal.

Útočiště nalezli v Drážďanech. V roce 1794 je císař František II. povolal do Vídně s tím, že se postará o jejich další zaopatření. Od té doby se Albert věnoval už pouze svým sbírkám. František II. mu přenechal kresby z císařské klenotnice s proslulou sbírkou Albrechta Dürera. Na Augustiniánské baště začali budovat svůj palác, Albertinu.

Marie Kristina zemřela po 33 letech manželství. Napsala svému Albertovi dojemný dopis na rozloučenou, který se dochoval, a který patří do zlatého fondu historické milostné korespondence. Albert byl její smrtí hluboce otřesen a nechal na její počest vyhotovit mramorový kenotaf s medailonem a nápisem „Nejlepší manželce, Albert“ v augustiniánském kostele. Píšeme o něm v kapitole Císařská hrobka.

Albert, tento moudrý a rozvážný muž, zemřel roku 1822 ve svých 83 letech. Říká se, že velmi přežil svou dobu. Jeho dědicem se stal synovec, arcivévoda Karel, o něhož spolu s Kristinou pečovali, a který se proslavil vítězstvím nad Napoleonem u Aspernu.

Po světě chodilo v historii nespočet bohatých mužů, ale jen málo z nich zanechalo světu klenot takového významu, jako je sbírka umění Albertina.

Albertina
Albertina

Při procházce starým městem nemůžete minout nejvyšší a nejvýznamnější svatostánek: Stephansdom