Archiv autora: admin

Památky

Většina vídeňských zajímavostí je soustředěna v Innerstadt, tak se říká starému městu, vymezenému okružním bulvárem Ringstrasse. Ve stejnojmenné kapitole si přečtěte o jednotlivých budovách, které kolem Ringu stojí: Rathaus, Burgtheater, Staatsoper…, víte, že některé si můžete prohlédnout zdarma?
Jistě budete chtít navštívit císařské rezidence. V kapitolách Hofburg a Schönbrunn se dočtete podrobnosti o expozicích, kdy je otevřeno, jak si koupit lístky z pohodlí domova a vyhnout se frontě.
S krásou císařských paláců může směle soupeřit Belvedere, zámek prince Evžena Savojského. Přečtěte si, čím byl princ Evžen pro Habsburky nepostradatelný, jak s ním souvisí rčení o císaři chudším poddaného a co je v Belvederu dnes.
Svůj dojemný příběh o velké lásce má Albertina, palác v sousedství Hofburgu. Pro sebe a své skvostné umělecké sbírky si toto sídlo vybudovali Marie Kristina a Albert, vévoda Sasko–Těšínský. Nezapomeňte si přečíst o jejich spletitých osudech a fascinujících uměleckých sbírkách, které stojí za vidění i kdybyste o výtvarném umění nevěděli vůbec nic.
Uprostřed starého města stojí nejvýznamnější rakouská katedrála, přečtěte si o ní v kapitole Stephansdom. I když je dominantní, není jediným vídeňským svatostánkem a ty další jsou neméně zajímavé. O zajímavostech kostelů v Innerstadt se dočtete v kapitole Vídeňské kostely.
Při toulání starým městem nezapomeňte na Císařskou hrobku. Najdete ji na Neuer Markt. Určitě ve vás probudí zvědavost zajímavosti o habsburských pohřebních rituálech, seznáte, že jen tak obyčejně uložit mrtvé tělo do rakve a zahrnout hlínou bylo dobré leda tak pro plebs.

Kultura a architektura

Milovníci hudby mají ve Vídni nespočet příležistostí, jak se setkat s oblíbenými melodiemi Strausse, Mozarta, Haydna a dalších. Vídeň provozuje muzea slavných domácích skladatelů, viz kapitola Strauss, Haydn, Beethoven… a další císařští baviči. Nejpopulárnější z nich je jistě Wolfgang Amadeus Mozart. Co se uchovalo z těch deseti let, které tu prožil? A kam si zajít na koncert jeho hudby? Vše přehledně v kapitole V Mozartových stopách.
Z centra je to pár stanic tramvají k Hundertwasserovu domu. Ten je zajímavý sám o sobě a navíc je v něm muzeum tohoto výstředního umělce. Kde ještě jinde zahlédnout křivé barevné stavby? Odpovíme v kapitole Hundertwasser.
Obdivovat vídeňskou architekturu jezdí odborníci i laici z celého světa a co je tu nejvíc baví píšeme zde: Architektura.
Stejně vyhlášená jsou i vídeňská muzea, neb, kde jinde se měla shromažďovat nejcennější umělecká díla světa, než na císařském dvoře? Vídeň pojala jejich prezentaci velkolepě, vystavěla celou Muzejní čtvrť.
A jsou tu i podniky zvláštního určení, aby se tu nikdo, ani příslušník LGBT komunity nemusel cítit cize, viz LGBT komunita.

Vídeň a LGBT komunita

Město Vídeň má své gaye a lesby rádo, všimněte si například semaforů pro chodce. Ve městě funguje řada zábavních i vzdělávacích podniků a komunitních poradenských center. Po městě i na webu objevíte nesčetně reklam a odkazů na pravidelné i jednorázové akce. Komunita nežije nijak skrytě, naopak, seznam všech LGBT podniků získáte v každém turistickém infocentru, viz .pdf na konci tohoto textu. Restaurací a kaváren jsou tu stovky, zde vybíráme jen podniky v centru, které stihnete navštívit i během krátkého pobytu.

Semafory na Ringstrasse

Nejznámějším podnikem pro gaye je zřejmě

Kaiserbründl, luxusní sauna, wellness, fitness. Proslavil jej bratr císaře Františka Josefa I., Ludwig Victor, přezdívaný Luzi Wuzi. Ten ve svém blízkém paláci neměl bazén, proto chodil do těchto tehdy nejkrásnějších městských lázní brát pravidelně „tureckou lázeň“. Postaral se v druhé polovině 19. století Habsburkům o pár pěkných skandálů – obtěžoval v lázních jiné muže, převlékal se do ženských šatů a pro ostrý jazyk a indiskrétnost byl ve společnosti neoblíben až obáván. Když už ho měl císař plné zuby, vykázal ho z Vídně na zámeček blízko Salzburgu, odkud už se Ludwig Victor do Vídně nevrátil.
Ale zpět do Kaiserbründlu.

  • Kaiserbründl, Weihburggasse 18-20
  • Otvírací doba: denně 14 – 24 h

Restaurace a kavárny

  • V centru města, v uličce blízko katedrály sv. Štěpána je restaurace Santo Spirito. Oblíbená gayi i lesbami, s výbornou kuchyní a pravidelným programem.Kumpfgasse 7
  • Na překrásném interiéru si zakládá Café Savoy, podnik pro gaye. Projekt budovy i kavárny je dílem žáků Augusta Sicarda, projektanta vídeňské Opery, který prý sám byl gay.
  • Větší zrcadla než jsou tady, jste v životě neviděli (jedině prý ve Versailles) a nástěnné malby spolu s plastikami, květinami a koženými sedačkami nasvícené měkkým světlem jsou prostě dokonalé.Linke Wienzeile 36
  • Vyznavači gluten– a laktozafree, či veganské kuchyně, vy si pochutnáte ve Fett + Zucker. Hollandstraße 16
  • Největší komunitní centrum Türkis Rosa Lila provozuje Café Willendorf na adreseLinke Wienzeile 102

Festivaly

Každoročně v červnu se koná Vienna Pride, až desetidenní festival LGBT scény. Hlavní stan, Pride Village, je vždy před vídeňskou radnicí (Rathausplatz). Umělecké akce a performance, večírky, koncerty se konají na různých místech ve městě, vyvrcholením festivalu je průvod městem kolem Ringstrasse. Více informací na webu festivalu.

V každém lichém roce mu předchází mezinárodní filmový festival filmů s queer tematikou Identities. Probíhá v několika různých kinosálech po celém městě a mívá bohatý oficiální (i neoficiální) doprovodný program v klubech.

30.5. – 3.6. proběhne také festival zaměřený na fetiš Vienna Fetish Spring.

Noční klub

Mekkou vídeňské queer komunity je taneční klub The Circus, který leží poněkud stranou centra a jehož uměleckou ředitelkou je celebrita místní scény Tamara Mascara, která tu má pravidelná vystoupení.

Adresa: Arena Wien

Seznam všech LGBT podniků naleznete v tomto .pdf souboru (německy a anglicky): zde

Možná bude někoho zajímat, že ve Vídni funguje i duhové rodinné poradenské centrum. Má sloužit párům stejného pohlaví a jejich dětem. Pořádají se zde akce zaměřené na vzájemnou výměnu zkušeností, informací a neformální setkání. Hlavním tématem je výchova dětí v homosexuálním páru.

Kam dál? Na Ringstrasse!

Strauss, Haydn, Beethoven… a další císařští baviči

Vídeň byla domovem i mnoha významných hudebních skladatelů, muzikusů i géniů, kteří se snažili uplatnit talent u dvora. Jejich hudbu si můžete samozřejmě pustit, ať už jste kdekoli. Ve Vídni jsou pak k vidění jejich domy, osobní věci, hroby… Provozuje je Vídeňské muzeum. A nejsou to jen cíle školních exkurzí, mohou být zajímavým oknem do života a duše umělce třeba i pro individuálního turistu, který měl k hudbě dosud jen povrchní vztah. Všechny expozice jsou vybaveny i akustickými průvodci, které návštěvníka zasvětí do skladatelova díla.

W. A. Mozartovi jsme věnovali samostatnou kapitolu a co ti další?

Ludwig van Beethoven

žil ve Vídni od roku 1792 (od svých 22 let) a byl žákem J. Haydna, A. Salieriho, J. G. Albrechtsbergera a J. Schenka. Už od roku 1795 měl potíže se sluchem, trpěl trvalým šelestem a pískáním v uších, a nejpozději roku 1816 zcela ohluchl. Zemřel v roce 1826 pravděpodobně otráven olovem. Při výpravném pohřbu (prý jej provázelo až 20 tisíc lidí) byly jeho ostatky uloženy na hřbitově na předměstí Währing, ale roku 1888 po zřízení Zentralfriedhof (ústředního hřbitova) byly přeneseny. Ve Vídni žil na třech místech. Na adrese Probusgasse 6 v Grinzingu je zřízeno Beethovenovo muzeum. Tzv. Eroicahaus je letní byt na předměstí Oberdöbling, který obýval v roce 1803 a zkomponoval tu své vrcholné dílo, symfonii Eroica. Dílo věnované obdivovanému Napoleonovi, později připsané památce hrdinů. Třetí dům, kde Beethoven střídavě pobýval je tzv. Pasqualatihaus. Dům je zajímavý sám o sobě, protože od roku 1791 nebyl zásadně renovován. Expozice věnovaná Beethovenovi prochází nyní (2017) přestavbou.

Pro zajímavost: K největším Beethovenovým podporovatelům patřili Lobkowiczové. V jejich muzeu (Lobkowiczký palác na Pražském hradě) je také vystavena také řada originálních rukopisů vč. Beethovenovy čtvrté a páté symfonie a některé Mistrovy hudební nástroje.

  • Beethoven Museum
  • Probusgasse 6 (autobus 38A)
  • Otevřeno út – ne 10 – 13 a 14 – 18 h
  • Vstupné dospělí €7, děti a mládež do 19 let zdarma
  • Eroicahaus
  • Döblinger Hauptstraße 92
  • Otevřeno pro předem objednané skupiny
  • Vstupné dospělí €5, děti a mládež do 19 let zdarma
Beethovenův hrob na hřbitově Zentralfriedhof

Beethovenův hrob na hřbitově Zentralfriedhof

Johann Strauss, král valčíku

V trochu jiném žánru se proslavila dynastie Straussů, především otec a syn stejného jména Johann.

Johann Strauss starší se narodil roku 1804 ve Vídni a záhy se prosadil jako kapelník a skladatel taneční hudby. Jeho polky a valčíky ovládaly vídeňské, ale i světové sály. S manželkou zplodil 6 dětí, z nichž prvorozený syn Johann zdědil jeho talenty, hudební i obchodní, a svého otce po revolučním roce 1848 na výsluní popularity nahradil. Jejich vztah byl velmi konfliktní a to především proto, že Strauss starší nechtěl, aby syn své muzikální nadání rozvíjel, posléze pak manželku opustil a s milenkou, s níž do konce života žil ve volném svazku, měl ještě dalších 7 dětí. J. Strauss starší zůstal i v revolučních časech vždy na straně císaře. Jeho nejhranější skladbou je pravděpodobně Radetzkého pochod.

Johann Strauss mladší (1825-99) po otcově smrti (1849) zdědil jeho orchestr, který sloučil se svým a převzal žezlo krále valčíků („Na krásném modrém Dunaji“) a také operety („Netopýr“, „Cikánský baron“ a 14 dalších). Skládali také oba jeho bratři – Josef a Eduard, i když ten druhý se proslavil spíš tím, že jednou v afektu spálil celý Straussovský hudební archiv.

  • Johann Strauss Wohnung (Byt Johanna Strausse)
  • Praterstraße 54 (Metro U1 st. Nestroyplatz)
  • Otevřeno út – ne 10 – 13 a 14 – 18 h
  • Vstupné dospělí €5, děti a mládež do 19 let zdarma

Joseph Haydn

Do Vídně přišel jako šestiletý (v r. 1738) s poručníkem proto, aby tu rozvíjel svůj od mala nápadný hudební talent. Hned od začátku zpíval v kostelním sboru u sv. Štěpána, v rané dospělosti jej zaměstnal knížecí rod Esterházy jako skladatele a vedoucího orchestru. Později, již jako zámožný, žil ve vlastním domě, kde je nyní v režii Vídeňského muzea provozována tematická expozice Haydnhaus. Joseph Haydn si velmi rozuměl s W. A. Mozartem, který ho oslovoval „Papá Haydn“ a v intervalu dvou let pro něho složil šest kvartetů, jež mu daroval včetně práv.

Zemřel r. 1809 a byl původně pohřben ve Vídni, nicméně Esterházyové, v jejichž službách byl Haydn 40 let, nechali ostatky v roce 1820 převézt do mauzolea v Eisenstadtu. S tím je spojený morbidní příběh. Při otevření rakve se zjistilo, že skladatel byl pohřben bez hlavy. Esterházyové nasadili všechny síly, aby jednak zjistili, kdo se hanobení ostatků dopustil a pak aby získali hlavu (lebku) zpět. Ukázalo se, že za vším je obskurní pseudovědecký spolek sbírající lebky mimořádných lidí ve snaze přijít na kloub genialitě. Ovšem spojit lebku s tělem se podařilo až v roce 1954. Celý komplikovaný příběh Haydnovy hlavy je popsán v několika literárních dílech.

  • Haydnhaus (Haydnův dům)
  • Haydngasse 19 (Metro U3 st. Zieglergasse)
  • Otevřeno út – ne 10 – 13 a 14 – 18 hVstupné dospělí €5, děti a mládež do 19 let zdarma

Franz Schubert

Narodil se ve Vídni v roce 1797 a za svůj krátký život napsal přes 1000 skladeb a písní. Zemřel v 31 letech na následky syfylis.

Ve Vídni můžete navštívit jeho rodný dům a byt jeho bratra, kde zemřel. V rodném domě žil prvních 4 a půl roku svého života, v bytě poslední dva měsíce. Mezitím pobýval jako pravý bohém porůznu u přátel a dobrodinců, kteří mu poskytovali útulek po divokých večírcích.

Rodný dům

  • Schubert Geburtshaus
  • Nußdorfer Straße 54  (tram 37 a 38 st. Canisiusgasse)
  • Otevřeno út – ne 10 – 13 a 14 – 18 h
  • Vstupné dospělí €5, děti a mládež do 19 let zdarma

Byt

  • Schubert Sterbewohnung
  • Kettenbrückengasse 6  (metro U4 st. Kettenbrückengasse)
  • Otevřeno út – ne 10 – 13 a 14 – 18 h
  • Vstupné dospělí €5, děti a mládež do 19 let zdarma
  • Hrob Franze Schuberta na Zentralfriedhof

    Hrob Franze Schuberta na Zentralfriedhof

    Nejvyšší čas zají někam do kavárny.

    Zoo Schönbrunn

    Návštěva zoologické zahrady je perfektní půldenní náplň zvlášť když jste ve Vídni s dětmi. Vídeňská zoo v Schönbrunnu (Tiergarten Schönbrunn) není tak rozlehlá a je tím pádem mnohem útulnější, než třeba pražská zoo. Zdaleka se tu tak nenachodíte a přitom tu uvidíte přes 700 druhů zvířat včetně těch nejatraktivnějších.

    V současnosti jsou největším lákadlem dvojčata pandy velké narozená v srpnu 2016.
    Pod tímto odkazem si můžete pustit 90vteřinové video z prvního roku jejich života 🙂

    Kromě panďat jsou tu k vidění sloni, svůj pavilon ORANG.erie tu mají orangutani, výborně vyřešené je pozorování ledních medvědů (vidíte je i při plavání pod vodou). Zbrusu nový je pavilon žiraf, kterým z ochozu zimní zahrady koukáte do očí. Pak tučňáci, lachtani, tygr ussurijský… A víte, co je ještě roztomilejší, než surikaty? Přece mláďata surikat!

    K zahradě jezdí vyhlídkový vláček, podrobnosti viz kapitola Schönbrunn.

    Vídeňská zoo (zapsaná na seznamu UNESCO) je nejstarší na světě. Založil ji císař František Štěpán (manžel Marie Terezie) a otevřena byla roku 1752. Z roku 1759 pak je ústřední budova celé zahrady, pavilon, v němž je nyní restaurace.
    První slon se zde zabydlel roku 1770, poté vlci a medvědi. Původně byla zahrada vyhrazena jen císařskému dvoru, až roku 1778 byl zvěřinec o nedělích zpřístupněn „slušně oblečeným osobám“ z řad veřejnosti.
    Kolem roku 1800 už byla zahrada otevřena denně a silně nabírala na popularitě jak mezi Víděňany, tak v řadách zahraničních hostů. V roce 1835 daroval egyptský vyslanec dvoru pár žiraf a ty tak ovlivnily veřejný život, že žirafí vzory pronikly do módy, dostaly se na nádobí a prý se prodával i žirafí parfém (!?).

    Příchod je nejsnadnější od stanice metra U4 Hietzung branou Hietzinger Tor. Další možnost je přímo ze zahrady u zámku Schönbrunn.

    Pokud jedete autem, zaparkujte na některém z parkovišť, která doporučujeme v kapitole Praktické tipy.

    • Otevřeno je denně od 9 do 16,30 až 18,30 h podle sezony.
    • Celodenní vstupné dospělí €18,50, děti 6 – 19 let €9, děti do 6 let zdarma.
    • Děti do 14 let musí přijít s dospělým doprovodem.
    • Je zakázán vstup se psy.

    A teď na nákupy!

    Zentralfriedhof

    Vídeň je jedno z mála měst na světě, ve kterém je hřbitov úplně normální turistický cíl. Tady si každý tafofil přijde na své. Na hřbitově jsou v pravidelných odstupech toalety a u hlavní brány je kavárna. Dá se tu opravdu prožít den.

    Zentralfriedhof

    Zentralfriedhof

    Ústřední městský hřbitov – Zentralfriedhof, není jen tak ledajaký hřbitov.
    Leží zde přes 3 miliony mrtvých ve zhruba 330 tisíci hrobech, hřbitov má rozlohu 2,5 km2 a jezdí tu autobus, který tady má 20 zastávek. V budově vpravo od hlavní brány je infocentrum, kde můžete dostat mapku hřbitova. (Ale pozor: budova je momentálně do jara 2018 v rekonstrukci a infocentrum je přesunuto do budovy Unternehmenszentrale der Friedhöfe Wien GmbH na adrese Simmeringer Hauptstraße 339, což je proti hlavní bráně na druhé straně ulice.) Je zde k dispozici také audioguide za cenu €6, k jeho vypůjčení potřebujete platný průkaz totožnosti, ale audioguide bohužel není v češtině. Jinak jsou po celém hřbitově podél cest rozmístěny plánky a infotabule, abyste se neztratili.

    Orientační plán hřbitova si můžete otevřít zde: orientační plán v pdf

    Zentralfriedhof byl otevřen 1. 11. 1874 po jedenácti letech od prvního nápadu na jeho založení. Hned první den tu bylo pohřbeno 12 nebožtíků do obecního hrobu a proběhl také jeden plnohodnotný pompézní pohřeb. Tento první hrob leží 100 m od hlavního vchodu vpravo u zdi, v oddíle 0, má číslo 1 a leží v něm Jakob Zelzer.

    Hřbitovní kostel sv. Karla Boromejského

    Na hřbitov vstupte hlavní branou, široká ulice tvoří osu hřbitova a nejdříve prochází starými arkádami, za nimiž je centrálně umístěná stavba monumentálního kostela sv. Karla Boromejského. Ten částečně obkružují nové arkády.
    Kostel projektoval architekt Max Hegele a investorem bylo město Vídeň. Někdy se kostelu říká „Luegův“ (Luegerkirche) podle tehdejšího starosty, který položil základní kámen, ale vysvěcení už se bohužel nedožil. Pohřben je v kryptě kostela.
    Kostel je secesní a v mnohém velmi podobný stavbě Otty Wagnera (Kirche am Steinhof, viz kapitola Architektura). Wagner byl o generaci starší, než Hegele a Steinhofskirche stál dříve, ale odpověď na otázku kdo koho inspiroval není jednoznačná. Plány na hřbitovní kostel existovaly už v roce 1899. Hegel s nimi vyhrál městskou architektonickou soutěž, v jejíž porotě byl mj. i Wagner. Plány na Steinhofskirche vznikly až poté. Takže kdo od koho opisoval? Hmm?

    Kostelní hodiny nemají čísla, ale litery hesla TEMPUS FUGIT (čas běží). Písmen je jen jedenáct, dvanáctka je nahrazena křížem. Zajímavých detailů na stavbě objevíte víc – vitráže, osvětlení, kryptu s denním světlem – všechno neobvyklé, monumentální, krásné a stylově čisté.

    Johann Strauss a Johannes Brahms

    Johann Strauss a Johannes Brahms

    Na hřbitově je patrná snaha nebožtíky organizovat podle pozemských kariér. To nám dost usnadňuje orientaci. Své oddělení tu mají hudebníci, politici, sportovci, pohromadě jsou umístěny hroby příslušníků jednotlivých církevních řádů: dominikáni, kapucíni, salvatoriáni…
    Turisté asi nejčastěji zavítají do oddělení hudebníků (Muziker). Jednak je znají úplně všichni a jednak je to snadno nalezitelné místo u hlavní cesty vlevo za starými arkádami. Uprostřed půlkruhového prostranství je Mozartův pomník (nikoli sám W. A. M., viz kapitola V Mozartových stopách) a okolo hroby Straussů, Brahmse, Beethovena, Liszta a dalších. A pro pořádek – Antonio Salieri leží jinde, a to v oddíle 0, řada 1 (hned u zdi), hrob číslo 54.

    Od roku 1928 zde mají vlastní sekci i Češi (oddíl 140, řada 2-5). Český hřbitov je vymezen živým plotem a na ústředním místě stojí vysoký kamenný kříž. Hroby mají jednotnou úpravu a o hřbitov se stará pracovní tým České duchovní služby ve Vídni. Zdaleka ne všichni rodáci ale odpočívají právě zde. Například Emil Holub je pohřben v oddíle 14A, č. 11. (To je přímo proti hudebníkům.) Skulptura, která zdobí jeho hrob je tvořena bustou na sloupu, pod nímž sedí zarmoucená ženská postava, objímá glóbus a prstem ukazuje do toho místa v Africe, kam Holub s manželkou přišli jako první Evropané.

    Netřeba zdůrazňovat, že hřbitov je plný funerálního umění.
    Pod starými arkádami zaujme náhrobek Augusta Zanga (1807 – 1888), majitele dolů. Hrob průmyslníka Maxe Thury, von Thurybrugg (1841 – 1919) hlídá naddimenzovaný rytíř a dalších zajímavých skulptur jsou tu tisíce.

    Náhrobek Augusta Zanga pod starými arkádami

    Hřbitov není jen katolický, narazíte zde na buddhistický sektor se stúpou, židovské hřbitovy starý a nový, jen protestanti jsou až za zdí. Různá oddělení mají různou atmosféru – lesní hřbitov s neobvyklým kolumbáriem, vojenský sektor, ad. A můžete tu potkat i malé srnčí stádo (živé).

    Starý židovský hřbitov<

    Starý židovský hřbitov<

    Nejfotografovanější a nejvíce obložený květinami v každé roční době je ale hrob zpěváka Falca, který má v Rakousku nezapomínající a početnou skupinu fanoušků doslova až za hrob. Spočívá tu už dvacet let (od února 1998) a jeho pohřbu prý se zúčastnily 4 tisíce lidí. Co dodat? Snad jen: „Verdammt, wir leben noch“!

    Falco

    • Simmeringer Hauptstraße 234 (tram 6 a 71 od stanice metra U3 Simmering, z centa trvá cesta asi půl hodiny)
    • Hlavní vchod = Tor 2
    • Otevřeno je denně, v zimě do 17 h, v březnu a říjnu do 18 h a v létě do 19 h.

    A až budete mít dost toulek mezi hroby, navštivte

    Muzeum pohřebnictví

    Různé exponáty ilustrují dějiny pohřbívání. Rakve, uniformy anebo třeba předměty, které dnes už neznáme. Například dříve lidé trpěli strachem, že budou pohřbeni za živa a mrtvým se vkládal do rakve nůž, pomocí kterého se měli vyprostit. Nebo pohřební tramvaj! To vážně existuje, z centra na Zentralfriedhof jezdila a můžete si ji tu v obchodě dokonce koupit jako stavebnici Lega! Pravda, je to trochu creepy.
    Multimediální projekce přehrává smyčky z pohřbu Františka Ferdinada d´Este, zastřeleného v Sarajevu, a z opulentního pohřbu Alberta Rotschilda a zároveň upozorňuje na související exponáty. V další místnosti si poslechnete nejoblíbenější pohřební písně.

    Pokud jste dosud o pohřbech nepřemýšleli a nic v tomto směru neplánovali, tak se tady určitě zastavte, dost pravděpodobně se začnete na nějaký ten pohřeb těšit. 🙂

    • Muzeum pohřebnictví (Bestattungsmuseum)
    • Najdete ho za hlavní branou v pravo, na plánu hřbitova je to hala 2.
    • Otevřeno po – pá 9 – 16,30 h, od března do října také v so 10 – 17,30 h

    Pro koho je na hřbitově opravdu až příliš mnoho klidu, může místo toho vyrazit třeba do Prateru.

    Víno a vídeňské Heurigery

    Vídeň je město vína. Na jejím katastru je 620 ha vinic a pěstování révy zde má bez nadsázky tisíciletou tradici. První písemná zmínka o vídeňských vinařích je už z roku 1132!

    Převahu mají bílá vína (asi 80 %). Hlavní rakouskou odrůdou je Veltlínské zelené, ale místní specialitou jsou vína z víceodrůdové výsadby (Wiener Gemischter Satz). Vyrábí se i paleta sektů a šumivých vín. Jejich pití se stalo ve Vídni módou v čase císařovny Sisi, která je měla ve velké oblibě.

    Ve Vídni se také konají prestižní vinařské soutěže. První z nich je největší oficiálně uznávaná vinařská soutěž světa, AWC Vienna, na níž nezávislí porotci hodnotí vždy kolem 12000 vín ze 40 zemí. Druhou významnou soutěžní přehlídkou je Salon rakouských vín (Salon Österreich Wein). S přehledem vítězných vín se můžete seznámit na stránkách oesterreichwein.at.

    Všechny aktuální informace o akcích spojených s vínem, produktech a novinkách místních vinařství najdete na webu wienerwein.at.

    Neprohloupíte, když si uděláte výlet do některé vyhlášené čtvrti s ohromným množstvím vinných šenků, tzv. Heurigerů. Tyto šenky jsou zpravidla rodinnými podniky, nabízejí vína z vlastních vinic a k nim domácí speciality. Příležitostně k tomu hraje živá hudba. Sklepní uličky jsou někde staré až 600 let, v 17. století k nim byly přistavovány lisovny a staré vybavení je v některých Heurigerech součástí inventáře pro dokreslení atmosféry. Ale nemusíte se bát plastových vinných listů, vídeňané mají vkus a některé sklepy ten nejmodernější interiér.
    Pokud je nad vchodem do ulice vyvěšen svazek borových větví a cedule hlásí: Ausg’steckt is!, znamená to, že je otevřeno a můžete vstoupit.

    Vinice obklopují město z jihu a západu. Pod nimi se rozkládají vinařské čtvrti, kam můžete vyrazit do šenku kdykoli. Jsou to čtvrti Ottakring, Oberlaa, Hernals, Neustift, Nussdorf, Sievering nebo Grinzing, méně známé jsou šenky ve čtvrtích za Dunajem, ve Stammersdorfu, Strebersdorfu, Jedlersdorfu.

    Úplně jiná Vídeň, než ta velkolepá, imperiální, se vám předvede, když si sednete na tramvaj směrem vinice. Například Grinzing je rázovitá čtvrť s malými domečky a jedním vinným šenkem vedle druhého. Dostanete se sem tramvají číslo 38 od stanice metra U6 Nussdorfer Strasse. Cesta tramvají trvá cca 15 min a jezdí v 8minutových intervalech. Máte-li víc času, je za pěkného počasí ideální výlet na kopec Kahlenberg a procházkou mezi vinicemi dolů mezi domky. Zejména v čase burčáku. 🙂 Z Kahlenbergu je krásný výhled na město, je to častý víkendový cíl vídeňanů. Od stanice metra** U4 Heiligenstadt jede na Kahlenberg autobus 38A**.

    Mezi všemi šenky vynikají některé rarity. Například Schlumberger je nejstarším výrobcem šumivých vín v Rakousku (od. r. 1842). Pyšní se přídomkem K. u. K. Hoflieferanten a kromě jeho prodejen můžete navštívit i 300 let staré sklepy. Prohlídka trvá 45 minut a končí degustací skvělých specialit, prováděcí jazyk je němčina.

    Schlumberger Kellerwelten

    Heiligenstädter Straße 39

    Dostanete se sem nejlépe pěšky od stanice metra U4 a U6 Spittelau

    • Cena prohlídky: dospělí s ochutnávkou €19
    • Otevřeno: st 11 – 21.30 h, čt – so 11 – 18 h, prohlídky s průvodcem se konají v 16 h

    Propili jste boty? Pro nové můžeme třeba do Primarku.

    Vídeňské kavárny

    Vídeňská kavárna je fenomén světové proslulosti, od roku 2011 je (dokonce!) vídeňská kavárenská kultura jako součást světového nehmotného dědictví zapsaná na seznam UNESCO. UNESCO ve svém prohlášení říká: pro vídeňské kavárny jsou typické mramorové stolky, na nichž je podávána káva, židle Thonet, boxy (lóže), noviny v držácích z ohýbaného dřeva a detaily interiérového designu v historickém stylu. Dodávám ještě usměvaví číšníci a milé servírky.
    A co z toho plyne?, říkáte si. Může si teda ucabrtaný turista dát normálně někde kafe, nebo ho čeká nějaký nesrozumitelný „unesco rituál“, na konci kterého bude tak leda otrávený a o deset éček lehčí?

    Káva a štrůdl s vanilkovou omáčkou

    Káva a štrůdl s vanilkovou omáčkou

    Kavárny pro turisty

    Ve Vídni je prý přes tisíc kaváren, čemuž není těžké uvěřit, v centru je od jedné ke druhé tak 7 metrů. Není neobvyklé, že je kavárna leckdy i cukrárnou (Cafe & Konditorei) a s kávou tak můžete konzumovat i dort, třeba proslulý sacher (bude o něm ještě řeč) nebo štrůdl, často ještě horký s vanilkovou omáčkou.
    Některé podniky nesou přídomek K. u. K., znamená to kaiserlich und königlich a jde o ty cukrárny a pekárny, které dodávaly zboží už na císařský dvůr. Najdete je v centru a do jejich honosných interiérů si často musíte vystát frontu. Komu to stojí za to, toho uvítá leckde i livrejovaný portýr a na pár minut se ocitne ve starých dobrých časech. Milá je tradice živé hudby v kavárnách, setkáte se s ní skoro všude.
    Počítejte s cenami kolem 5 euro za kávu, káva + štrůdl cca €10. K nejznámějším kavárnám v centru patří:

    Demel, K. u. K. Hofzuckerbäcker

    Už od roku 1786 měla tento podnik v oblibě vídeňská aristokracie. Říká se, že proslulý dort sacher se poprvé pekl tady. Pekař a znalec receptu se ale s majitelem kavárny nepohodl a odešel ke konkurenci, kde se teprve i s dortem proslavil. Je potřeba říci, že Originální Sacherův dort je ochranná známka, o níž proběhla řada soudních sporů a po nich má právo ji užívat pouze rodinná firma Sacher. Ale všude je výborný!Personál prý hostům oniká („Už si ráčili vybrat?“). Vyrábějí tu dorty, štrůdly a různé dobrůtky z čokolády, což můžete za skleněnou stěnou pozorovat. Specialitou jsou kandované fialky, které prý ráda mlsala Sisi.

    • Demel, Kohlmarkt 14
    • denně 8 – 19 h

    L. Heiner, K.u.K. Hofzuckerbäcker

    Podle recenzí nejlepší tažený závin s vanilkovou omáčkou, jaký můžete ve Vídni ochutnat.

    • L. Heiner, Kärntnerstrasse 21-23
    • po – so 8,30 – 19,30, ne 10 – 19,30 h

    Café Central

    Koncem předminulého století tu denně vysedávali Adolf Loos, Stefan Zweig, Leo Trotzki, Sigmund Freund a další příslušníci tehdejší intelektuální elity. Kavárna má překrásný interiér a kromě kávových specialit, dortů a štrůdlu se tam i normálně najíte za 12 – 21 Euro.

    • Café Central, roh Herrengasse / Strauchgasse
    • po – so 7,30 – 22,00, ne 10 – 22 h

    Café Hawelka

    Omšelý inventář je autentickým svědkem starých časů. Kavárnu založili v roce 1939 Leopold a Josefína a dnes je provoz v rukou jejich vnuků. Legendární kavárník Leopold Hawelka zemřel v roce 2011 ve svých 100 letech. V knize hostů jsou tu jména jako Arthur Miller, Andy Warhol nebo F. Hundertwasser. Typický zákusek je zde obrovská buchta s povidly.

      • Café Hawelka, Dorotheergasse 6
      • po – čt 8 – 24, pá – so 8 – 01, ne 10 – 24 h

    Café Sacher

    Snad nejproslulejší ze všech vídeňských kaváren je součástí hotelu Sacher hned za budovou Staatsoper. Původ jména kavárny, hotelu i dortu je v příjmení zakladatele podniku, jehož potomci jej stále vedou.

        • Café Sacher, Philharmonikerstrasse 4
        • denně 8 -24 h

    Cafe Schwarzenberg

    Interiéry Cafe Schwarzenberg prošly zásadní rekonstrukcí v 70. letech, do té doby nesly stopy řádění sovětských vojáků z roku 1945. Nicméně překrásné interiéry s vysokým řemeslným standardem (především ty s černým mramorem a zrcadly) jsou připisovány Adolfu Loosovi.

    • Cafe Schwarzenberg, Kärtner Ring 17
    • Po – pá 7,30 24 h, so – ne 8,30 – 24 h
    K. u. K. Conditorei Sluka

    K. u. K. Conditorei Sluka

    Kavárny pro kávomily a znalce

    Na špatné kafe ve Vídni nenarazíte, ale potrpíte-li si na boby oceněné Cup of Excellence, tak i z takových se tu vaří. Nezřídka má kavárna i vlastní pražírnu a dováží si suroviny, experimentuje s kombinacemi různých druhů, vysílá baristy do soutěží, prostě tady se vaří liga. Kavárny budující svou pověst na prvotřídní surovině a vymazlené přípravě jsou například tyto:

    CaffèCouture

    • Špičkový podnik orientovaný především na kávu je Jonas Reindl. Na první pohled vás zaujme nábytek posbíraný po blešácích. Stolky jsou recykláty z Indonésie. Ekologie neasi. Nabízejí kávu z Nikaraguy pěstovanou v režimu udržitelného zemědělství. Výborná káva a několik různých způsobů její přípravy dělají z tohoto podniku výjimečný.
    • Freyung 2, Palais Ferstel Passage
    • Po – pá 8 – 17 h, so 10 – 17 h

    Jonas Reindl

    • Jonas Reindl, Währinger Str. 2 – 4
    • Po – pá 7,30 – 22,00 h, so 9,30 – 22,00 h, ne 10,30 – 18,00 h

    Kaffeefabrik

    Na kávě si dávají záležet i v Kaffeefabrik, mají vlastní pražírnu, praženou kávu si tu můžete koupit. Jsou specialisté na různé druhy káv a umějí jejich chutě dokonale popsat, takže pokud na to bude vaše němčina stačit, utřídíte si tu pojmy.

    • Kaffeefabrik, Favoritenstrasse 4-6
    • Po – pá 8 – 18 h, so 11 – 17 h

    Fenster Cafe

    Nejlevnější preso v celé Vídni, za €0,95, vám prodají ve Fenster Cafe. V romantickém koutě starého města najdete otevřené okno, z nějž prodávají kávové speciality na ulici. Místní endemit je preso ve zmrzlině zaklopené čokoládou. Barista Sascha obsadil vloni třetí místo na rakouském Barista Championship.

    • Fenster Cafe, Fleischmarkt 9
    • Po – ne 9 – 17 h

    Trocha historie

    Kafe vám bude určitě líp chutnat, když budete tak zhruba vědět, kde se fenomén kaváren vlastně vzal.
    V roce 1683 se Vídeň těžce a slavně ubránila dlouhému osmanskému obléhání. Po Turcích v zákopech kromě hedvábí, zlata a zbraní zbyly i objemné pytle s kávovými boby. Ještěže měli Rakušané i zajatce! Ti prozradili, jak z pražených bobů připravovat horký povzbuzující nápoj a káva rychle zdomácněla. První kavárnu prý otevřel kolem roku 1700 Armén Diodato a nabízet hostům ke kávě noviny napadlo nejdříve kavárníka Kramera ve Schlossergasse, kolem roku 1720. To se chytlo. Za tiskem začali chodit literáti a intelektuálové. Ale upřímně – chodili hlavně za teplem. V kavárnách se topilo, zatímco doma měl chudý umělec většinou studená kamna. Dělný lid doma také nemíval pohodlí, běžné bylo sdílet jednu postel ve více lidech a tak bylo vysedávání v kavárnách přijatelný způsob existence. Navíc se tu hrávaly šachy a kulečník, vlastně o samotnou kávu až tak nešlo . V roce 1788 nastěhoval M. Diegant do svého podniku spinet a hudba lákala jak hosty, tak umělce, kteří tu pak běžně koncertovali. Po kavárnách hrávali Mozart, Beethoven i Strauss. A byla to ryze mužská záležitost. Ženy do kaváren nesměly až do roku 1840 a i potom jen v mužském doprovodu.

    Dlouhá historie, příběh, starosvětská stabilita s kořeny někde v hloubi éry rakousko uherska jsou pilíře té kavárenské kultury, kterou vzalo vážně i UNESCO.

    A už jste měli řízek?
    A co víno?

    V Mozartových stopách

    Wolfgang Amadeus Mozart přijel do Vídně 16. března roku 1781 v 9 hodin ráno ve svých 25 letech a prožil tu deset bouřlivých a zároveň posledních let svého života. Během nich bydlel na jedenácti různých místech a to především proto, že bohémský život, který vedl se jaksi neslučoval se schopností vyjít s příjmy, někdy i dost značnými. Jediný ze všech bytů, který dožil naše časy je ten, v němž je dnes otevřeno Mozartovo muzeum, viz níže.

    Na některých adresách se Mozart dlouho nezdržel

    Na některých adresách se Mozart dlouho nezdržel

    Mozartův byt (Mozartwohnung)

    Vídeňské muzeum (Wienmuseum.at)
    provozuje expozici Mozartův byt (Die Mozartwohnung) v domě na adrese Domgasse Nr. 5, kterému se už v Mozartových časech říkalo Camesinahaus podle rodiny, jíž patřil. V bytě v 1. patře tu Wolfgang s Constance bydleli od konce září 1784 do konce dubna 1787. Prý je to nejdražší byt, který Mozartovi vůbec kdy měli, tvoří ho čtyři pokoje, dvě komory a kuchyň. K tomu, jak byl byt v té době zařízen není dochována žádná dokumentace, skutečná pozůstalost neexistuje a tak je expozice pouze improvizovaná. Snahou bylo vybavit byt mobiliářem z té doby, což se do značné míry povedlo, vtipné je, že se podařilo sehnat hrací hodiny vyrobené kolem roku 1796, které hrají Mozartovo Andante F-Dur (KV 616).

    Ve druhém patře je expozice zaměřená na Mozartovu hudbu. Zde, na této adrese zkomponoval například Figarovu svatbu.

    A ve třetím patře je expozice Mozart a Vídeň.

    • Vstupné dospělí €11, děti do 15 let €2,50
    • Otevřeno denně 10 – 19 h
    Mozartwohnung

    Mozartwohnung

    Svatba v chrámu sv. Štěpána

    Mozart se oženil se svou milou nemajetnou Constance 4.8.1782 v chrámu sv. Štěpána (Stephanskirche). V roce 2006 zde byla umístěna pamětní deska upomínající na tento sňatek a na zdejší křest dvou ze šesti jejich dětí. Také zde vážně nemocný Mozart plánoval uvést své Requiem, což mu ovšem zhatila sama smrt. (Premiéra nakonec byla jinde, viz další text.)

    Neberte úplně vážně záběry z Formanova filmu Amadeus, nenatáčelo se zde, ale v Praze, v kostele sv. Jiljí. Ten není sv. Štěpánu ani moc podobný, interiéry jsou barokní, zatímco v dómu sv. Štěpána je převažující duch temně gotický.
    A ještě k filmu: Ačkoli se podstatná část děje odehrává ve Vídni, nenatáčelo se zde, ale v Čechách. Scény s Josefem II. v Hofburgu jsou natočené na zámku v Kroměříži a v Arcibiskupském paláci v Praze, záběry z ulic Vídně jsou na Malé Straně. (zdroj: filmovamista.cz).

    Mozartův hrob

    V dramatickém závěru svého života Mozart onemocněl infekční chorobou, nebo zřejmě zánětlivým revmatismem, i když jsou v populární literatuře živé spekulace, že byl otráven. Umíral s otoky na rukou a nohou a v horečnatých křečích. Měsíc před smrtí jej navštívil záhadný posel, který si u něho pro svého nikdy neodhaleného pána objednal Requiem, zádušní mši, a předem zaplatil. Mozart byl ekonomicky na dně, dlužil obrovské částky a přestože právě slavila úspěch Kouzelná flétna, nemohl si dovolit dobře placenou zakázku odmítnout. Práce se tak podivně prolnula s jeho vlastním osudem, komponoval do posledních hodin svého života, dokonce odmítal spát, přesto Requiem zůstalo nedokončené. Wolfgang Amadeus Mozart umírá 5. 12. 1791.

    Okolnosti jeho pohřbu jsou překryty mnoha legendami zřejmě proto, že z našeho pohledu je nepochopitelné, jak mohl být velikán světové hudby pochován v tichosti, bez obřadu do anonymního hrobu.

    Předně je na vině jeho neutěšená finanční situace, kvůli níž byl vypraven jen chudinský pohřeb III. třídy. Ale za druhé byla opulentní vídeňská pohřební kultura trnem v oku císaře Josefa II., podle jehož názoru měly být pohřby co nejskromnější, dokonce bez rakví a velmi prosazoval ukládání více mrtvých do jedné hrobové jámy, prý z úsporných důvodů. Vše stvrzeno císařským výnosem, v němž byly zakázány i náhrobky a květinové dekorace.

    Pohřební rituál byl tím vším tedy oholen na kost. Druhý den po smrti před Křížovou kaplí svatoštěpánského dómu bylo ostatkům uděleno poslední pomazání, ještě do druhého dne zůstaly v márnici a poté byly v tichosti, bez obřadu, odvezeny za město na hodinu vzdálený hřbitov sv. Marka (Friedhof St. Marx), kde spočinuly zabalené v plátně v hrobě nikoli hromadném, jak se někdy uvádí, ale pravděpodobně společném ve smyslu císařského výnosu, viz výše. Hrob nebyl nijak označen.
    Až mnoho let po Mozartově smrti byl na hřbitově instalován památník, přesné místo jeho spočinutí, ale není známo.

    Druhý pomník stojí na Zentralfriedhof na čestném místě mezi hroby skladatelů a hudebníků.

    Mozartův pomník na Zentralfriedhof

    Mozartův pomník na Zentralfriedhof

    Dva dny po pohřbu byly v premiéře představeny nedokončené části Requiem v kostele sv. Michaela na Michaelerplatz.

    Další památníky

    V zahradách Burggarten je umístěn 7,5 m vysoký mramorový Mozartův pomník. Původně stával před Albertinou, v roce 1953 byl přemístěn.

    Kousek za Karlskirche je náměstí Mozartplatz, kde stojí pro upomínku uvedení slavné opery Kouzelná flétna od roku 1905 kašna, jejíž ústřední bronzové sousoší zobrazuje Tamina a Paminu, postavy z tohoto příběhu.

    Koncerty

    Musikverein (Bösendorferstrasse 2), blízko Karlsplatz

    Působí zde Mozartův vídeňský orchestr (Vienna Mozart Orchestra), který má na repertoáru nejoblíbenější Mozartovy skladby a vystupuje v historických kostýmech a dobových kulisách.

    Program zde.

    Oranžerie v Schönbrunnu
    Denně zde můžete od 20,30 h slyšet koncert Mozartových a Straussových skladeb v podání Schönbrunn Orchester.

    Program na této webové stránce.

    Hofburg
    V historických sálech Hofburgu se v létě denně a mimo sezonu ve vybraných termínech odehrává koncertní představení v podání Wiener Hofburg Orchester. Program je složen z vybraných pasáží Mozartových oper, skladeb Strausse a Lehára.

    Program najdete na webu Hofburg Orchester

    Ovšem nejen Mozart, i Beethoven, papá Haydn, familie Strauss a další a další skladatelé a hudebníci hledali obživu blízko císařskému dvoru. Co tu po sobě zanechali čtěte na stránce Strauss, Haydn, Beethoven a další císařští baviči.

    Vídeňské trhy a tržnice

    Kousek od Karlsplatz začíná Naschmarkt, dlouhatánská čtyřřadá tržnice pod širým nebem. Je tu jedna restaurace vedle druhé, velmi dobře se tu najíte za (na vídeňské poměry) dobrou cenu. (Pod tím si představte polévku za €4 a hlavní jídlo za €11). Prodává se tu hlavně jídlo: ovoce, zelenina, všechny představitelné dobroty od fíků v čokoládě po naprosto neznámé asijské pochoutky exotických vůní a barev.

    Je tu otevřeno denně i nočně, i když v noci mají otevřeno pochopitelně jen některé podniky. V sobotu je tu bleší trh.

    Tip: čím dále od centra, tím nižší ceny.

    mapa

    Naschmarkt

    Naschmarkt

    Flohmarkt

    Jen dojdete na konec Naschmarktu, začíná Flohmarkt. Prodej všelijaké veteše od bezcenných bytových dekorací po umělecká díla a antik. Atrakce i pro toho, kdo nemá v úmyslu nic koupit.

    Vždy v sobotu od 6,30 do 18 h.

    mapa

    Am Hof

    Na náměstí Am Hof se koná pravidelně od března do listopadu každý pátek a sobotu od 10 do 18 h trh Art and Antiques. Koupíte tu různou antikvární veteš, obrazy, staré tisky, porcelán, drobný nábytek, staré hračky atp.

    mapa

    Tržnice Naschmarkt

    Karmelitermarkt

    Neleží přímo v Inner Stadt, ale není to sem daleko, jen asi 10 minut chůze, viz mapa.

    Trh funguje hlavně v pátek a sobotu. Farmáři z vídeňského okolí tu prodávají své výrobky a výpěstky, květiny, jsou tu občerstvovny a restaurace různého druhu.

    Rochusmarkt

    U stanice metra U3 Rochusgasse je jeden z nejznámějších trhů ve Vídni. Nabízí se tu ovoce, zelenina, sýry, květiny…

    provozní doba: po-pá 6 – 19,30 h, so 6 – 23 h

    mapa

    Umíte to všechno pojmenovat?

    Umíte to všechno pojmenovat?

    A co si dát ve Vídni dobrého? Mají tu lepší řízky než maminka? Čtěte v kapitole Gastroturista.